Milan Dušek

autor detektivních románu a povídek

Menu: top1 Menu Menu
Životopis
Novinky
Tvorba
Fotogalerie
Fotky knížek
Archiv
Návštevní kniha
Kontakt
sef
Domů - Archiv - Stopy na druhou stranu

Archiv


prosinec 2006

STOPY  NA  DRUHOU  STRANU

Vydal Klub českého pohraničí strážmistra SNB Josefa Hendrycha v České Třebové, vytisklo vydavatelství OFTIS v Ústí nad Orlicí – prosinec 2OO6. Jde o soubor povídek, věnovaných všem, kteří se zasloužili o ochranu státních Stopy na druhou stranuhranic na Šumavě. Povídky v prvních verzích vycházely v časopisech Pohraničník, Stop hranice, Československý voják, v Literárním měsíčníku, ve Světě práce, Zemědělských novinách, Zemědělských kalendářích a v kulturní příloze Pochodně. Povídka návrat byla oceněna v soutěži Literárního měsíčníku a vzápětí vyšla ve sborníku Plečom k pleču v nakladatelství Vojenizdat v Moskvě. Povídce Kláda přisoudila porota soutěže Šrámkova Sobotka druhou cenu v roce 1973 a v témže roce byla zveřejněna ve sborníku Začátek nakladatelství Kruh v Hradci Králové.


knížka Milana Duška STOPY NA DRUHOU STRANU je možno objednat na adrese předsedy klubu Českého pohraničí strážmistra Josefa Hendrycha v České Třebové.

Vašátko František
561 17 Dlouhá Třebová 251
tel: 465583090
mob: 731891889

Věřím že knihu přečtete jedním dechem, jako já!
S pozdravem Miloslav Dušek

Recenze:

VE VLASTNÍCH STOPÁCH

Většině spisovatelů je vlastní určitý námětový okruh, v němž se cítí jako příslovečná ryba ve vodě. Nikterak to nesnižuje všechna jejich další umělecká snažení. Milanu Duškovi je doménou drsný chlapský příběh, založený na zřetelné etické podstatě života prostých lidí, zdolávajících přemnohé společenské i osobní zádrhele, vlastní omyly i různá příkoří, schopných zápolit s každodenními problémy nebo k nim aspoň zaujmout osobité stanovisko. Jako takového spisovatele jsme Duška poznali v Cestě vysokým lesem, v Dědictví a v nedávné Cestě naděje. Povídkovou knihou Stopy na druhou stranu (lákavě vypravenou vydavatelstvím OFTIS 2OO6 a vydanou Klubem českého pohraničí stržm. Josefa Hendrycha v České Třebové) se Dušek vrací k tomu, v čem je mimořádně silný a kde se cítí dobře autorsky. Jeho příběhy z pohraničí náležejí k nejlepšímu, co tento námětový okruh české literatuře přinesl. Kráčí po vlastních stopách s věcným, objektivním a umanutě střízlivým pohledem, bez moralizování a laciného aktualizování. Kdybychom hledali přirovnání, dospěli bychom k dobrodružným povídkám Jacka Londona nebo méně známého, u nás již téměř zapomenutého Rexe Beacha. Vždyť jak blízko má k Londonovi povídka Na šlajsně! Kniha Stopy na druhou stranu obsahuje dvaadvacet příběhů, které jsou nejen pohraničářskými, ale také především hraničářskými. Na pozadí krušné přírody a dramatických událostí se vytvářejí charaktery, ne u hospodských stolů, v ukoptěných politických šarvátkách a hnidopišském nimrání v událostech převrácených naruby. Dušek ve svérázných kulisách postavil bez přehnaného patosu, svérázné postavy a postavičky. Nepíše o hrdinech z piedestalů, nýbrž o lidech plnících svoje povinnosti, jak je před ně život postavil. Uplynuly roky, mnohé čas zastřel, mnohé vymazal, v nejedné paměti však přetrvávají odlesky mrazivých nocí, podzimních mlh, jarních plískanic, mokřin a močálů, odlesky událostí, které měly daleko k literárním příběhům, nebyly hrou, nejednou v nich šlo o bytí a nebytí. Stopy na druhou stranu jsou čtivými povídkami a svědectvím zároveň. Současní čtenáři by ovšem neměli vzít knihu pouze jako dobrodružné příběhy.

František Uher, Havlíčkův Brod

Ohlasy:

DALŠÍ  SOUBOR  POVÍDEK O ČSL. POHRANIČNÍCÍCH

Nelze souhlasit s tím, jak se v současné době nepravdivě a často až lživě  představuje někdejší existence Pohraniční stráže. Jak se tehdejší těžká úloha mnoha tisíců pohraničníků soustavně a účelově pomlouvá a dokonce kriminalizuje. Přitom tito vojáci pouze plnili svou občanskou vlasteneckou povinnost na základě Zákona o ochraně státních hranic, schváleným Národním shromážděním Československé republiky. Hranice si chrání každý suverénní stát a ti, kteří je narušovali, byli vždy trestáni. Ani dnes tomu není jinak!Soubor povídek o životě ochránců československých hranic předkládá čtenářům také autor Milan Dušek ve své publikaci. Nejde o výplody fantazie. Všechny mají reálný základ ve skutečnosti a jsou osobním svědectvím a výpovědí toho, jak se u jednotek na Šumavě, převážně v oblasti mezi Sušicí a Volary, v těch letech žilo strážmistrům a později i příslušníkům PS, kteří k útvarům nastupovali ze všech koutů republiky. Mnohým ten hornatý, zatraceně drsný, ale současně i krásný kraj přirostl natolik k srdci, že tam zůstali natrvalo, další se tam rádi vracejí, aby na ty dny své služby vlasti alespoň nostalgicky vzpomínali. Úvodem se její autor Milan Dušek zmiňuje o strastech i krásách služby při ostraze hranic. Několik povídek bylo oceněno na různých literárních kláních – například KLÁDA na Šrámkově Sobotce. Vydání publikace zaštítil Podorlický KČP stržm. Josefa Hendrycha. Už samotná obálka knížky navozuje drsnou a ponurou zimní šumavskou náladu. Čtenář je vtahován do autentického vyprávění dřív než knihu otevře. Rub obálky s emblémem KČP –černou psí hlavou v bílém štítě – je věnován krátkému životopisu autora. Čerstvě vydanou knihu distribuuje již zmiňovaný Podorlický KČP, jmenovitě František Vašátko, Trávník 2015, Česká Třebová 560 (tel. 465 586 090).

Vyšlo v HRANIČÁŘI č. 1 (leden-únor 2007)


„Stopy“ jsem přečetl jedním dechem. Moc se mi to líbilo. Je to prostě perfektní. Sice jsem nesloužil u PS, ale přesto mám Šumavu rád. Prochodil jsem ji jak v dešti, tak za sluníčka. V textu se vyznáváte z obdivu ke Kalčíkovi, ale myslím, že si s ním vůbec nezadáte. Celá knížka je napsána krásnou čtivou češtinou. Jednotlivé příběhy neztrácejí napětí a člověk se úplně vžívá do situace hrdinů. A pokud se týče dnešního kriminalizování pohraničníků, plně s vámi souhlasím. Ti současní rádobyhistorici by si měli zkusit několik nocí ve sněhu, kolikrát bez jídla, v rozmáchaných maskáčích. Já si takhle několikrát zažil Doupov jako ZVP výjezdovou motostřeleckého praporu, a tak si těch „kluků“, kteří nosili hlavu vlčíka na klopách, vážím. Což asi neplatí o lidech typu panů Štětiny nebo mejstříka a jim podobným. A domnívám se, že nebýt těch, kteří na čáře ztratili kus svého zdraví, a kolikrát i život, by se v nedávné   minulosti žilo hůře. Ostatně dnes páni Mašínové a jim podobní plně ukatzují, co vlastně chtěli. Ale to by bylo na delší povídání. Tak tedy ještě jednou děkuji a přeji hodně zdraví.

J.Lukášek, spisovatel z Rychnova nad Kněžnou.


mám velkou radost z objevení Vašich internetových stránek. Především mě upoutal přehled Vaší tvorby. Doufám, že se mi postupně podaří většinu svazků obstarat a přečíst. Předloni se mi dostala do rukou Vaše kniha Mrtvý z Mýtiny. Následovaly „Cesty naděje, S puškou a perem“. Letos jsem našla pod stromečkem „Stopy na druhou stranu“. Nemohla jsem se od žádné z Vašich knih odpoutat. Vždy jsem se těšila na chvíli, až budu opět moci usednout nad rozečtenými řádky. Díky Vaši knize jsem si o letošním Štědrém večeru připadala jak v dobách svého dětství, kdy jsem poutavou knížku dočítala ještě pozdě v noci s baterkou pod peřinou. Strhující děj, neopakující se výrazové prostředky líčení situací. Jsem Vám vděčná za to, že z bohatství českého jazyka těžíte a předkládáte čtenářům co nejvíce. A náměty Vašich knih? Vše vystihujete v úvodních řádcích Cesty naděje: „Na ty časy by se nemělo zapomínat.“ Hrdiny svých próz předkládáte čtenářům takové, jací opravdu byli. Díky Vám na ně rozumní lidé určitě nezapomenou.

Čtenářka D.P.

Informace o autorovi / Copyright © 2004 - 2018 / webmaster Miloslav Dušek
Všechny texty jsou chráneny Autorským zákonem c. 121/2000 Sb.
//Poslední aktualizace: 11/05/2013 08:20:27