Vydavatelství OFTIS v Ústí nad Orlicí v září 2007.
Jde o třicet detektivních povídek, z nejrůznějších druhů trestné činnosti v regionu kolem fiktivního města Újezd, které tradičně řeší kriminalisté komisař Bém, inspektoři Kadeřábek, Málek, Vaňura, Pecka a Dudová z předchozích povídek i románů.
Názvy jednotlivých próz: Piruety na tenkém ledě, Cena života, Švédská trojka, Oběť žárlivé lesby, Peníze s pachem smrti, Až se ucho utrhlo, Smrt v hotelu U Jelena, Zabíjela žárlivost, Kamarádi, Snesli se z nebe, Výlet do Čech, Pomsta ruské mafie, Koule u nohy, Když jde o starý lup, Sólo inspektorky Dudové, Obnažená pravda, Živý terč, Krutá žárlivost, Bod zlomu, Neodpískaná penalta, Otázka viny, Peklo na zemi, Žena na telefon, Malér v Avionu, Hořká pomsta, Fantom dívčího internátu, Sólo pro psa, Smrt v horách, Smrt na horské chatě, Případ ze Silvestra.
Ohlasy:
Piruety na tenkém ledě Milana Duška. Při otevření nové knížky Milana Duška mně do očí padlo motto autora. „Přibývá lidí, pro které život jiných nemá žádnou cenu.“
Motto jsem četla několikrát za sebou, četla jsem si ho pomalu a bylo mi mrazivo nad jeho možností pravdivosti a současně smutno nad domýšlením jeho následků.
Abych se zbavila tísnivého pocitu, který ve mně vyvolával, vybrala jsem si povídku Kamarádi. Přečetla jsem si ten večer i několik dalších povídek, mistrně napsaných příběhů, ale po přečtení každé z nich jsem se vrátila v myšlenkách k té první větě. Přemýšlela jsem dlouho do noci nad její hloubkou, nad pocity autora, které ho vedly k napsání takových slov. Jistě každý z nás, když se zastavíme a zamyslíme, najdeme v sobě jiskřičku nebo sílu proti důsledkům té věty bojovat. A čím jiným než slovem, básní, novelou či románem.
A můj dík patří panu Duškovi zas první počin, za myšlenku.
Spisovatelka Marta Urbanová z Chotěboře
Vaše knižní novinka – povídkový soubor „Piruety na tenkém ledě“ – se stává důstojným partnerem v nemalé řadě Vašich již vydaných svazků. Váš osobitý, mimořádně přitažlivý způsob líčení stěžejních i dokreslujících situací v jednotlivých příbězích, schopnost i do kriminálních epizod stavět do kontrastu vedle neodmyslitelné brutality a násilí zločinců cit a lidskost – to je jen malý výčet toho, proč Vaše nová kniha čtenáře tak zaujme. Nenucený sled dialogů a monologů, úvah a zamyšlení, popisů osob a prostředí tvoří spolu se zápletkami sourodé celky příběhů, které jakoby pohání čtenáře vstřebat jich co nejvíce najednou. Díky tomu také nesklouzává soubor Vašich povídek ani v nejmenším do jednotvárnosti ve sledu zločin – vyšetřování – usvědčení pachatele a trest.
Vaše kniha je alarmující. Je varováním před hrůzným nárůstem trestných činů. Upozorňuje na to již motto knihy, vhodně vybrané z povídky „Peníze s pachem smrti“: „ Přibývá lidí, pro které život jiných nemá žádnou cenu.“
Pohnutky k trestným činům jsou různé, i když je to často jen touha dostat se snadno k penězům. Ale následky, ty jsou ve všech případech jednoznačné – o životy přicházejí a trpí až na malé výjimky nevinní.
Dovolím si poukázat na několik pasáží ve Vaši knize, které mě obzvlášť zaujaly. Například vykreslení bezdomovce Gazdy v povídce „Hořká pomsta“. I tento člověk, prakticky postavený mimo společnost, zůstává otřesen nad brutální vraždou, i když „viděl za svých šestašedesát let hodně svinstva“. Úvaha kriminalisty v povídce „Až se ucho utrhne“ by se dala prezentovat jako velké přání všech našich slušných občanů: „Nejdůležitější je, aby se v této zemi zákony začaly ctít všeobecně, aby se stalo pravidlem, že každé provinění bude potrestáno, bez ohledu na společenské postavení.“
Čtenářka D.P. z České Třebové
Knihu Piruety na tenkém ledě jsem si po operaci vzal s sebou do lázní. Za tři dny jsem byl na konci. Výborná, co jiného se dá říci. Váš styl je pro mě poutavý, prostě to má šťávu. Už se těším, až od Vás objevím něco nového.
Z dopisu čtenáře V. Č. z Litomyšle
Díky za novou knihu Piruety na tenkém ledě. Celé tři dny jsem ji se zájmem četl. Obdivuji se, jak máte lehké pero. Dovedete napsat opravdu poutavé příběhy.
Z dopisu čtenáře J.B. ze Sušice
Piruety čtu, jsem asi v polovině, nějaké chyby jsem tam viděl, ale neřekl bych, že toho je až zase tak moc. No, stane se. Jinak pěkný poetický název, knížka je takové Tvé poctivé psaní, rozhodně je tam řada věcí, které jsou lepší, než co čtu od našich autorů v tomhle žánru. Možná by stálo za to zkusit něco delšího, ale kde to publikovat, že? Nemyslím román, ale delší povídku. Na malé ploše totiž musí autor dost pospíchat, a pak, teď parafrázuji Karla Čapka, je to takové „rozdávání“ motivů a nápadů. Kam na to pořád chodit. Alespoň já to tak cítím i ve svém případě.
Spisovatel Lubomír Macháček z Pardubic
Zakoupil jsem si před svátky Vaše „Piruety na tenkém ledě“. Lákavý název. Nebyl jsem zklamán, stejně jako v předcházejících: „Cesta ke slunečnicovému poli“ a „Dočasně slepé spravedlnosti“. Ve Vašich povídkách je věrný odraz toho, co se u nás děje. Někdy až tak drsných, že běhá mráz po zádech. Člověk to přečte jedním dechem a pak mu to dlouho leží v paměti…
Z dopisu čtenáře V.H. z Ústí nad Orlicí
Na besedě se čtenáři v Dobrušce jsem si koupil Vaši knihu „Piruety na tenkém ledě“ a ještě ten večer začal číst. Po druhé povídce s názvem „Cena života“, kde zahynou ti zfetovaní mladíci, jsem knížku musel odložit. Tyto povídky se prostě nedají číst souvisle. A kéž by to bylo tak, jak začíná povídka „Bod zlomu“ – Převážná část pachatelů se domnívá, že právě oni uniknou trestu za svůj čin, ale téměř vždycky je něco prozradí…
Z dopisu čtenáře S. K. z Dobrušky
Možná proto, že jste tentokrát v Piruetách na tenkém ledě soustředil tolik hrůzy, trvalo mi snad měsíc, než jsem se prokousala k poslední stránce. Rozhodně to nejsou detektivní příběhy. Proč nenapíšete něco optimističtějšího? Já vím, takový je život, ale myslíte, že si to přečtou ti pachatelé, zastydí se a polepší se? Spíš bych řekla, že se leckde poučí…Nenapadlo vás to někdy?
Z dopisu čtenářky T.V. z Pardubic
Pod stromeček jsem dostala „Piruety na tenkém ledě“. Po knížkách, které jsem od Vás četla, jsem si nedělala iluze, že půjde o „vánoční“ čtení, ale nakonec jsem to nevydržela a hned druhý den se do knížky pustila. To jsem neměla dělat. Místo toho, abych chodila po návštěvách příbuzných, seděla jsem a četla. Na jedné besedě u nás jste na otázku, kde hledáte náměty, řekl, že jsou všude kolem. Nepochybuji o tom. Ale kam ten náš svět spěje?
Z dopisu čtenářky J.D. z Lanškrouna
