Milan Dušek

autor detektivních románu a povídek

Menu: top1 Menu Menu
Životopis
Novinky
Tvorba
Fotogalerie
Fotky knížek
Archiv
Návštevní kniha
Kontakt
sef
Domů - Archiv - Odkud a kam?

Archiv


říjen 2010

 

V polovině října 2010 vyšla ve vydavatelství OFTIS nová knížka MILANA DUŠKA s názvem ODKUD A KAM?, kterou uvádí motto básnířky VĚRY KOPECKÉ z Křinic u Broumova, převzaté z poemy Pláč slunce.

Odkud a kam

A zítřek

holátko vypadlé z hnízda

ustrašeně pípá

 

Knížka má 208 str. a obálku nakreslil malíř Václav Smejkal (JMB) z Lanškrouna. Po úvodní povídce Múza, kterou si autor „ušil“ na míru a vypovídá o jeho směřování, následuje slovo autora.

Milý čtenáři!

Než přidám svých pár slov, rád bych citoval skvělého básníka Jiřího Ortena: „Blázen ten, kdo ryje do papíru. Ještě větší, kdo neví co dělat.“ Nemohu než souhlasit. Jsou tací, co to zkusí a brzy se raději věnují něčemu jinému – snadnějšímu, výnosnějšímu. Jiní jsou tvrdohlaví a vydrží, psaní je provází po zbytek života. Je to i můj případ.

Není rozhodující, kolik knížek autor napíše, ale co v nich vysloví. Od povídek, jimiž jsem více či méně komentoval prostředí, kterými jsem procházel, postupně mě přitáhl žánr krimi, převážně nahlížím na život kolem sebe z tohoto úhlu pohledu.

Povídku „MÚZA“ berte jako prolog k tomu, co vás očekává, první část povídek je jakýmsi kaleidoskopem mého nepříliš klidného života, druhá část je o tom, co lidské společnosti neslouží ke cti. Zkuste číst i mezi řádky, zkuste se zamyslet.

První část souboru by se dala nazvat: Jak šel život, obsahuje prózy: Setkání po letech, Dědci, Smolař, Nech ho, ať si jde, Zelená cesta, Osamělý běžec, Poslední cesta, Písmena v písku, Místo z protekce.

Druhá část je složena z povídek s kriminální zápletkou a detektivních: Dlouhá samota, Soukromý soud, Už se stmívalo, Únos, Mladý osobní strážce, Jehla v kupce sena, Pomsta zhrzeného nápadníka, Bratři.

 

Recenze:

Odkud a kam Marta Urbanová

se ptám, když čtu stejnojmennou knihu Milana Duška. Jsou v ní povídky rozdělené do dvou částí. První část povídek vystihuje motto Věry Kopecké: A zítřek, holátko vypadlé z hnízda… Nejsou v ní tentokrát opeřené kriminální příběhy, ale něco skutečně právě vylíhnutého švitořícího o lásce. Milan Dušek a láska. To jsem si stěží dovedla představit, ale on se zhostil tohoto tématu se ctí. Povídka Osamělý běžec načrtává obraz milování: „Milovali se dlouho a bez jediného slova, s jakousi divokou urputností, obklopeni nočním tichem. Milovali se bez horoucích slibů a banálních otázek, jako dva ztracenci prahnoucí po každém dotyku.“ A ještě namátkově z Poslední cesty. „Pila se zahryzla do kmene smrku… Strom se naklonil, potřásl větvemi, zbavil se námrazy, ale kapitulovat se mu ještě nechtělo. Pila řičela ve vysokých obrátkách . Znovu si prohlédl prostor, kam strom položí. Nanejvýš švihne vrškem do vody… U pařezu zapraštělo. Kmen se náhle přetočil, spodkem sjel do sněhu a …“

a pak je tu druhá část knihy, v níž Milan nahlíží na život z kriminálního úhlu pohledu. Hned první povídka Dlouhá samota je Milanovým mistrovským námětem pozoruhodná. „Kdybyste nebyla tak příšerně a současně sladce mladá…“ její odpověď: „Nepamatuji, že bych někdy prožila tak kouzelnou noc.“ Přečetl si ráno její lístek a šel si do obchodu koupit noviny. Tam ho udeřil do očí tučně vytištěný titulek: Zavraždila svého strýce. No není to mistrovsky zakončená povídka? Stejně tak Už se stmívalo a jiné povídky, jak je Milanovi Duškovi vlastní.

Ještě se vrátím k obálce knihy: dívka kouřící cigaretu s přivřenýma očima se ptá: Odkud a kam. Bude mít jasno, než dokouří? Kdo ví.


Ohlasy:

Musím se Vám přiznat, když jsem zjistila, že Vaše kniha „Odkud a kam“ je členěna do dvou částí s docela jiným laděním příběhů, ke čtení jsem přistupovala se smíšenými pocity. Když jsem dočítala poslední stránku knížky, byla jsem přesvědčená, že to byla velmi dobrá volba. Obě části knihy jako kdyby se provokovaly, vybízely ke srovnání. Povídky první části, protkané často smutnými vzpomínkami a životními zkušenostmi protagonistů, v nichž často padá slůvko PROČ, nutící k jasnému vysvětlení situace nebo prostě jen k zamyšlení, mají jedno společné. Je to naděje – naděje, že nikdy není pozdě na zásadní změnu v životě, na nový odraz, i když někdy od samého dna a za cenu toho nejdražšího. Jen musí přijít ten rozhodný impuls, na který se bohužel čeká někdy i desítky let.

V úvodní povídce „Múza“ je tím impulsem dopis, po jehož přečtení hlavní představitel zatoužil toulat se vysokým lesem, brodit se vysokým sněhem, promrznout a pak zdupat sněhové nášlapky na prahu hostince U Tří koček, pozvednou sklenku s kamarády, dosytnosti se vypovídat a pak si s nimi i zazpívat. Povídka velmi výstižně uvádí soubor první části knihy. V jednání aktérů povídek čtenář odhalí vlastnosti, které by lidé neměli postrádat za žádných okolností – cit pro spravedlnost, povinnost, zodpovědnost vůči druhým a v neposlední řadě vytrvalost. Potvrzují to slova v závěru poslední povídky první části „Místo z protekce“: Chtěl jsem zůstat v podniku, kde jsem začínal. Ale taky je přece jedno, co člověk dělá, hlavně, když to dělá poctivě.

Zatímco v první části knihy se hrdinové ode dna odrážejí, ve druhé části k němu padají. Krádeže, vydírání, zneužití, znásilnění a s těmito trestnými činy často spojená smrt… Vy ale v těchto příbězích dokážete nahlédnout do pozadí činů, snažíte se čtenářům přiblížit pohnutky, které k tomu pachatele vedly, protože ne vždy je trestný čin dopředu chladnokrevně naplánovaný. Vaše povídky jsou tak nejen napínavým čtením, ale zároveň i velkým varováním pro důvěřivce, kteří se do podobné situace dostanou a do poslední chvíle si myslí, že nemůže dojít k nejhoršímu. Bohužel, je tomu naopak. Zločinnost a agresivita narůstá.

Kdyby to šlo, nejraději bych napsala vyjádření ne ke knížce jako celku, ale ke každé Vaši povídce, protože každá je svým způsobem jedinečná a zasloužila by si zvláštní zmínku. Ale snad se mi i takto podařilo Vám napsat to zásadní, čím mě Vaše kniha zaujala.

Čtenářka Dagmar Poláková z České Třebové


Přečetl jsem Tvou poslední knížku Odkud a kam a zaujala mě uspořádáním, pokoušejícím se ve dvou oddílech naznačit Tvoje autorské směřování, pojmenované obrysovitě v úvodním textu. Víc než sevřené a vypointované povídky píšeš jakési výjevy ze života s důrazem na kresbu prostředí a výrazné lidské typy. Konflikty, které se v Tvých příbězích odehrávají, hodně reflektují (někdy jen v náznaku) i dobové posuny. Spíš než psycholog jsi moralista a tenhle úhel pohledu Tě dovedl k žánru detektivky, kde polarita mezi dobrem a zlem je vyhrocena do krajních poloh. Vážím si tohoto Tvého úsilí a obdivuji znalost nejrůznějších dějišť. Platí to i v novém spise. Přítomné prózy mají vyrovnanou úroveň, žádná výrazně nevybočuje. Musím Tě také pochválit za nenásilné začlenění příběhu do místních (i přírodních) kulis, dodávajících jim kolorit a atmosféru. Taky Tě ovšem občas vytahuji za uši, když narazím na publicistické suchařiny, zaznamenané bez nadhledu (… Neviděl lidi, ale čísla, nešlo mu o závod, ale o vlastní úspěchy…) nebo naopak obraznost, která má blízko ke kýči (… Voda krok za krokem stoupala po jejím jako by vymodelovaném těle… Až ji objala celou jako ten nejroztouženější milenec…) Ale hovory na tohle téma jsme mnohokrát vedli, takže jen znovu připomínám… Jinak Ti ovšem k novému spisu gratuluji.

Jan Dvořák
 

 

Informace o autorovi / Copyright © 2004 - 2018 / webmaster Miloslav Dušek
Všechny texty jsou chráneny Autorským zákonem c. 121/2000 Sb.
//Poslední aktualizace: 11/05/2013 08:20:26