Klub českého pohraničí Stržm. SNB Josefa Hendrycha v České Třebové vydal v nakladatelství OFTIS 
v Ústí nad Orlicí další knížku MILANA DUŠKA s názvem HRANIČÁŘSKÁ ČEST. Kniha má 230 stránek a je doplněna autentickými fotografiemi od státní hranice.
Jde o soubor 29 kratších původních povídek s ději, které se odehrávají přímo na státní hranici při její ostraze, ale také ve vnitrozemí, kam pohraničníci sporadicky odjíždějí na opušťáky a dovolené, ale i po jejich odchodu do civilního života. V těchto případech se autor snažil vykreslit, jak příslušnost k Pohraniční stráži ovlivňovala jejich jednání.
Názvy jednotlivých povídek:
Tenkrát v lednu, Anonym, Valerie, Na Lomu, Experiment, Dlouhá noc, Ve stráži, Odznak, Růže pro Sylvu, Hraničářská čest, Hláskaři, Revers, Vážné úmysly, Vojenské cvičení, Šestnácterák, Noc pravdy, Vojna je pro chlapy, Pouto nespokojenosti, Klíč, Šampiónův sen, Noc po dovolené, Tíha svědomí, Čas hub, Omyl svobodníka Sovy, Silnější než sen, Cesta, Dopis, Divoká svatba, Pouťová.
Knížku je možné si objednat:
Vašátko František
561 17 Dlouhá Třebová 251
tel: 465583090
mob: 731891889
Ohlasy:
Vážený pane Dušku,
„Hraničářskou čest“ jsem přečetla během několika dnů. Dojmy z četby mám ty nejlepší. Povídky jsou kratší, ale o to více vypovídají o životě na hranici. Podařilo se Vám v nich předvést a dát do souvislosti vojenskou službu na čáře a jednání hraničářů v soukromém životě. Lidské vlastnosti, které nejsou dány každému do vínku, ale vytvářejí se hlavně prostředím, na hranicích obzvláště drsným, se už nevymažou a natrvalo zůstávají. Docela mi bylo při čtení smutno, když jsem si uvědomila, jak málo z těch dobrých vlastností se zachovalo do dnešní doby. Pracovitost, vzájemná pomoc, důvěra, možnost spolehnout se na druhé, čestné jednání, žádný podraz – to je výčet jen těch hlavních, které ve Vašich povídkách figurují. Protagonisté podle zásad nabytých ve službě tak zákonitě jednají i mimo ni. V této souvislosti mě zaujala povídka „Revers“: „Taková přátelství na život a na smrt už snad dnes mohou vzniknout jen zde, na hranicích,“ pomyslí si v závěru povídky lékař Vlásek a má stoprocentní pravdu. V povídkách čtenáře seznamujete s širokou škálou různých typů lidí. Předvádíte je ne jako hrdiny, ale lidsky – jako příklad bych krátce citovala z povídky „Pouto nespokojenosti“: „Ne, nebylo to pouhé vzrušení lovce číhajícího na kořist, byl to obyčejný strach. Úděsný strach z toho, aby ten před nimi nevystřelil dřív, než dozní jejich zákonná výzva. Strach, který musel a naštěstí dokázal překonat.“ Vážený pane Dušku, je dobré, že jste náročnou službu na hranici čtenářům pravdivě připomněl svou další knihou, i když to mnohým třeba nepřijde vhod. Nesmí se stádovitě konzumovat zkreslený pohled na určitá údobí našich dějin. Ještě jednou Vám děkuji za hodnotný zážitek z četby „Hraničářské cti“ a přeji stálé zdraví.
Čtenářka D. Poláková z České Třebové
