Milan Dušek

autor detektivních románu a povídek

Menu: top1 Menu Menu
Životopis
Novinky
Tvorba
Fotogalerie
Fotky knížek
Archiv
Návštevní kniha
Kontakt
sef
Domů - Archiv - Dočasně slepá spravedlnost

Archiv


říjen 2006

Román DOČASNĚ SLEPÁ SPRAVEDLNOST vyšel v OFTISU v Ústí nad Orlicí s. r. o. k prvnímuDočasně slepá spravedlnost. říjnu 2OO6
v rozsahu 248 str, s ilustracemi Václava Smejkala z Lanškrouna.
Slavnostní křest proběhl 2. října v Pardubicích na zahájení 2. literárně-dramatického maratónu.

Motto románu:

  Skutečnost, nebo pouhá fikce?
Otázka k hlubokému zamyšlení.
Ten, kdo se domnívá, že něco tak obludného
se u nás nemůže člověku přihodit ani náhodou,
neboť žijeme v právním státě,
ať si myslí, že se to nestalo.
Ale jistě se najdou lidé,
kterým se příběh nebude zdát přitažený za vlasy.
Bohužel žijeme ve společnosti, kde vládnou peníze,
a pro ty jsou mnozí schopní učinit cokoliv.
Peníze mají prostě vždycky hlavní slov


Anotace:

Jde o román s kriminální zápletkou, v němž autor vypráví o naprosté bezmoci běžného občana, jenž se ocitne ve vleku událostí dirigovaných někým jiným, která se vystupňuje až k pocitu zoufalství. Hlavní postava příběhu Ing. Emil Prokeš se rozvedl a zbývá už pouze dohoda o rozdělení společného vlastnictví, ale tu bývalá manželka, komunikující s ním pouze přes vychytralého advokáta, nepochopitelně oddaluje. Prokeš se snaží dohodu uspíšit, překazí mu to však události, nad nimiž rozum zůstává stát. Úděsný pocit, že se proti němu spojili grázlové s policisty, ho vyžene z domova.

Ohlasy:

Milý Milane! Ty jsi mi ale dal. Myslel jsem si, že budu slušný, Dočasně slepou spravedlnost si vezmu s sebou za Polární kruh, trošku se v knize prohrabu, abych věděl o co jde, a pak Ti napíšu, že se mně líbila. Ale hned při přečtení první stránky jsi mě chytil za bradu a přitáhl k ději takovým způsobem, že jsem doslova hltal každou stránku. Neříkám, že jsem v důsledku toho odřekl let do eskymácké vesničky Tuktoyaktut nebo cestu lodičkou po ústí mohutné řeky Mackenzie, ale vždycky, když jsem se večer vrátil do našeho srubu, tak jsem se hned do knížky zabořil. A pak už se mnou nebyla řeč.Snažím se v hlavě srovnat, co se mi na knížce líbilo. Tak předně její spád. Ten Emilův sestup z nespokojeného rozvedeného chlapa do štvance a pak k tomu ta příšerná dvojvražda jeho milenky a její mámy. Je to jako kdyby člověku někdo utahoval železný pás kolem hlavy. A ke všemu, zvláště ze začátku, je to úplný Kafka – člověk nemá tušení, co za tím vším vězí. Báječné udržování napětí.A pak je tu jedinečný popis dnešní společnosti. Ten téměř nepříčetný hon za penězi, nezájem o osud druhého, všechna ta korupce a hrubost. A víš, která scénka se mně líbila snad nejvíc? Ta v penzionu, odkud ho majitel vyhodí a manželka mu dá balíček na cestu. Pro mne to byla jakási vzpomínka na tu předválečnou slušnost, která se k nám, jak pevně věřím, přeci jenom jednou znovu vrátí.Prostě se mně knížka Dočasně slepá spravedlnost od Milana Duška moc líbila a proto ještě jednou děkuji za milou zásilku. Až se někdy na podzim dostanu k těm dalším knihám, budu hned referovat. Ahoj JD. Jan Drábek, člen Unie kanadských spisovatelů


Vážený pane Dušku,Prostřednictvím internetového knihkupectví OFTIS jsem si objednala Vaše knihy „Dočasně slepá spravedlnost“ a „Nahá pravda“. První z nich jsem už dočetla. Plna dojmů se chci s Vámi alespoň o některé podělit. Vaše líčení příběhu je od začátku až do konce velmi sugestivní. Jednotlivé výjevy jako by byly čtenáři současně promítány na filmové plátno. Připadalo mi, že se krok za krokem prodírám nesnázemi spolu s hrdinou. Váš popis scenérií ve mně vyvolával představy známých míst, do nichž se mi děj samovolně vsazoval. Po začtení do příběhu se ani v náznaku nepřihlásil můj zlozvyk z dětství – alespoň letmo zalistovat v závěru knihy a zjistit, jak děj vyústí. Zaujetí to nedovolilo. Položil jste před čtenáře knihu s aktuálním námětem, v níž snad každý objeví postavu či situaci, která ho nasměruje na někoho nebo na něco z blízkého okolí tak silně, že podobnost ani nepřipadá – i když mnohdy bohužel – jen čistě náhodná. Vaše vykreslení ústřední postavy je opravdu velmi působivé. Váhání hrdiny, zda vůbec říci to nebo ono, aby se už tak vyhrocená situace ještě víc nezkomplikovala. Jeho zlomková intuice, co by neuvážený krok nebo jen pouhé slovo či gesto mohlo vyvolat.Svou knihou se představujete jako spisovatel mimo jiné s vynikající znalostí lidské psychiky a rovněž mistrnou schopností využít detailů a zdánlivých maličkostí k dotvoření dramatičnosti příběhu. V nejbližších dnech se začtu do Vaší knihy „Nahá pravda“. Slibuje rovněž velký čtenářský zážitek. Přeji Vám vše dobré, především stálé zdraví a mnoho tvůrčích sil. Čtenářka D.P.

Recenze:

Ze všech opusů se mi nejvíc zdála Dočasně slepá spravedlnost. Ten příběh zvláštního novodobého psance, smýkaného realitou, které nerozumí (kdo by jí ostatně rozuměl, když je tak absurdní), má působivou atmosféru, moc dobře odpozorované detaily (je to do jisté míry i sociologizující studie o životě v malém českém městě, spádný (ale ne kolportážní) děj… Líbil se mi i závěr. Jediným únikem by bylo odpoutat se od prostoru, v němž se tohle může odehrávat. Ale jsou jiné prostory, kam lze odejít a najít produktivnější model života a podmínky pro něj? Jen mi trochu vadilo (ale to nebude vadit běžnému čtenáři, spíš naopak) několik fabulačních konstrukcí, snažících se zachovat intenci žánru detektivky (odklonem od prohloubenějšího psychologismu a příklonem k akci). To se projevuje zejména v závěru v těch střílečkách, ale vůbec třeba v postavě soukromého očka. Ale promiň mi tohle šťouralství, však znáš mé věci a víš, k čemu směřuji. Bylo mi líto, že když už jsi „vyhmátl“ tak psychologicky zajímavý typ, že jsi nešel ještě do větších hloubek – i třeba na úkor situačních zápletek, kterých je tu přehršel. Ale můžeš namítnout, že by to šlo pak někam jinam – a budeš mít zajisté pravdu. V každém případě jde o závažnou knížku – v tom se nemýlí Uher i Macháček.

Doc.PhDr. Jan Dvořák, CSc.


DOČASNĚ  SLEPÁ  SPRAVEDLNOST  MILANA DUŠKA

Spravedlnost nepoznává otce ani matku, neboť vidí jen pravdu, říká latinský citát. Pro koho pravdu? ptám se, když si připomenu jiný citát z Ciceróna: Pamatujme, že spravedlnost je třeba zachovávat i vůči níže postaveným. Opravdu se chová jinak k těm nahoře než k těm dole? Opravdu Diké vidí, i když je někdy znázorňována se zavázanýma očima? Milan Dušek se snažil dát na tuto otázku ve své knize odpověď. Kromě zachycení jednoho manželství po sametové revoluci, dává si protagonista Emil sám sobě jednu otázku za druhou a nenachází na ně odpovědi. Zásady, povinnost, láska, všechno jde pro některé lidi stranou, jediná modla, jíž se klanějí, je pro ně obsedantní touha po majetku. Vsakují do sebe vidinu života těch „nahoře“ se snahou získat ji za každou cenu. Emil náhle nepoznává svou manželku, spolupracovníky, lidi z městečka a v neposlední řadě ani strážce zákona. Všichni se spikli proti němu, důvěřivému občanovi, který nebyl připraven na nepoctivost, na negativní příznaky, které provázejí téměř každou revoluci. Neuvědomil si starou pravdu, kterou citoval už Balzac: za každými velkými penězi hledej zločin.Milan Dušek mistrnými tahy pera, jak by se dalo říct, vede protagonistu Emila do chvíle, kdy si chtěl vyjasnit po rozvodu rozdělení majetku, přes nesnadné peripetie, do nichž ho manželka dostala, až k útěku z domova pro podezření z vraždy, až k nečekanému závěru. Kniha je obraz jednoho člověka, který byl vržen do krize bez své vůle vzápětí po sametové revoluci. Obraz obvykle končívá kocovinou, než se hrdina zbaví slepoty a začne zase vidět v jasných barvách. Knihu jsem přečetla jedním dechem, přestože romány s kriminální zápletkou nečtu. A doporučuji ji vám všem, a nejen proto, abyste si ujasnili, proč si spravedlnost někdy zavazuje oči.

Marta Urbanová


DRSNÝ POHLED

S přibývajícími roky nás zřídkakdy kniha zaujme tak, abychom ji přečetli „jedním tahem“, mladistvý čtenářský zápal dávno vyprchal. O to víc je pozoruhodné, že se to povedlo románu Milana Duška DOČASNĚ SLEPÁ SPRAVEDLNOST. Román nutí k použití zprofanovaného označení Thriller, zneužívaného zejména reklamou a televizními programy, ačkoli i na palubě literatury bývá přiřčeno nejedné do češtiny přeložené slátanině. Tedy thriller. Slovo, za které čeština zatím nemá adekvátní a stručnou náhradu. V angličtině se zrodilo z „to thrill“- rozechvěti. Těžko hádat, zda Duškův román někoho rozechvěje. Na to už jsme příliš otrlí, otřískaní dennodenními otřesnými událostmi. Rozhodně však udrží napětí. Podotkněme, že nejde o žádný krvák. O nejdrastičtějších událostech se většinou dovíme zprostředkovaně. Někdo si snad při čtení položí otázku: Je to vůbec možné? Odpovězme kladně, třebaže neradi. Vraťme se však k thrilleru. Tak psané příběhy by měly patřit k realisticky pojaté literatuře. Dočasně slepá spravedlnost není detektivka, dokonce ani kriminální román v pravém smyslu těch označení. Policisté vstupují do děje nejprve jako negativní prvek, v závěru se setkáváme s Duškovým nejčastějším literárním „detektivem“ komisařem Bémem. Prvky detektivky román nepostrádá, je hledán a odhalen „muž v pozadí“. Pozorný čtenář pojme podezření snad trochu záhy. Vyhněme se náznakům, poodhazujícím oponu, zachovejme se seriózně k budoucím čtenářům. Nic neprozradíme konstatováním, že v knize bývá zloduch odhalen, dopaden a většinou též potrestán, v praxi nejednou zůstává u odhalení. Ale to je jiná smutná písnička. V Duškově románu nacházíme pestrou škálu postav a postaviček, často s frapantními názory a ambicemi. Možná jsou lehce černobílí ti, kteří stojí na vratké lávce nezákonnosti. Leč sympatizujme s lotrasem! Název knihy potvrzuje Husův výrok o pravdě, která zvítězí. Nikoli snadno, nikoli bez obětí, ale přece. Kéž by tomu tak bylo obdobně v naší zmanipulované společnosti! Ale i to je jiná písnička. Padouchy se to v Duškově románu jen hemží a nakonec většině z nich praskne tenký led pod nohama. Z kladných postav uveďme Elišku, vstřícnou a slepě důvěřivou. Dušek v ní stvořil nezáměrný protiklad temným zákoutím lidského jednání. V některých postavách snad někdo někoho pozná. Nebo se pozná. Čtenář nabude takového dojmu. Spisovatel vždy čelí podobnému podezření. Za zmínku stojí i Duškovo nenové, nenápadně podsouvané poznání, že naše zákony jsou děravý plot, který je třeba nahradit novým, ten však bude stejně děravý. U nás už to tak chodí. Spravedlnost by zajisté nikdy neměla být slepá. Ani dočasně. Jenže to by nesměla být řízena lidmi ovlivněnými politickými aspekty. A jak víme, žádná jiná spravedlnost neexistuje. Inu, bodláky  na zaplevelených polích připomínají, že život není procházkou kvetoucí lučinou. I o tom vypovídá Duškův román, i v tom je jedna z jeho předností. Knihu vydalo vydavatelství Oftis (2OO6) s ilustracemi Václava Smejkala, ve vkusné úpravě a bez tiskových chyb, což není tak úplně běžné.

František Uher


ZÁBAVA  I  POSELSTVÍ

Milan Dušek tentokrát čtenářům předkládá román s kriminální zápletkou DOČASNĚ SLEPÁ SPRAVEDLNOST (vydavatelství Oftis 2OO6, Ústí nad Orlicí), v němž rozvíjí příběh Emila Prokeše, který se rozvedl a aby našel místo v životě, potřebuje se vypořádat se svou minulostí. Tu tvoří především jeho bývalá žena Helena, majitelka kavárny, Hradilova trojka bodyguardů a advokát Houstýnek, který Helenu zastupoval při rozvodovém řízení a následně při majetkoprávních sporech. A protože v pozadí jsou peníze, hodně peněz a také vydírání, dochází k násilnostem a posléze i k vraždám. Místní policie, která případ vyšetřuje, je liknavá a patrně i uplacená, takže Emil Prokeš je nakonec obžalován z vražd. Co jiného mu zbývá, než aby se sám a posléze s pomocí soukromého detektiva pustil do pátrání po zločincích… Tolik ve stručnosti obsah textu, který je poměrně rozsáhlý, členitý a mnohotvárný. Milan Dušek je stavitel. Na kostru příběhu, která je umně vystavena a tvoří solidní epický základ, nabaluje co viděl, slyšel, cítil, zkrátka co si ohmatal svými smysly a neváhám říci, co zažil.Milan Dušek je dobrý pozorovatel a vyprávěč. Umí popsat přírodu i město, zachytit jejich proměnlivost v čase, zajímavým a věrohodným způsobem vykreslit situace, v nichž se lidé pohybují a žijí.Milan Dušek je empirik. Bude-li psát o cestě vysokým lesem, určitě tam tudy šel, bude-li psát o pistoli, nejen že z ní řečeno s Čechovem vystřelí, ale autor by zřejmě dokázal udělat „rozborku a sborku“ zbraně se zavázanýma očima.Tato autorská schopnost barvitého popisu, která přináší románu autenticitu a punc čtivosti, může mít někdy i svá úskalí, zejména v případech, naštěstí řídkých, kde autor dovysvětluje a okomentovává „rozehranou“ realitu, jako by cítil, že neřekl všechno, co chtěl. To souvisí s dalším charakteristickým rysem:Milan Dušek je moralista. Nikoli však tím, že nás poučuje, co je špatné a dobré, ale tím, že nás uvádí do situací a příběhů a nabádá: čtenáři vyber si. Já ale stojím na té a té straně. V době, kdy jakýkoliv čin, byť i protizákonný, se dá zrelativizovat a „ospravedlnit“, jde o postoj autorsky poměrně vzácný.Spisovatel Milan Dušek se lety vypracoval ve zkušeného prozaika, který nestaví svá sdělení pouze na napětí, na zápletce a na zábavě, ale jeho texty zahrnují i naléhavá společenská poselství. Nepochybně tím oslovuje stále více čtenářů. A to je dobře.

Lubomír Macháček


Dočasně slepá spravedlnost je úžasně napínavá, četl jsem ji jedním dechem. Příběhu věřím, dnes je u nás možné všechno. Myslím, že je to vaše nejlepší kniha.

Čtenář  V.J.


Dočasně slepá spravedlnost je velice dobře napsaná knížka, srozumitelná a čtivá, i když její obsah dnešní „demokraty" asi popudí (dobře jim tak!!) 

Čtenář  J.D.

Informace o autorovi / Copyright © 2004 - 2018 / webmaster Miloslav Dušek
Všechny texty jsou chráneny Autorským zákonem c. 121/2000 Sb.
//Poslední aktualizace: 11/05/2013 08:20:25